Kniha mýho života je hodně těžká věc
V ní si číst nechceš ani náhodou, náhodou
Někdy si říkám, že ji píše pitomec
Kam mám jít, nevím ani náhodou, náhodou.
Ani náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát, náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát.
Za ruku mě vezmeš dnes a stejně za sto let
Jestli ne, ať radši shoří svět
My tu dávno nebudem, děti můžou vyprávět
Že spolu napsali jsme velkej příběh, všem jednou řeknem těch pár vět:
Ani náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát, náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát.
Stránku psát...
Někdy je to těžký...
A někdy ještě víc...
Jednou se topim v prachách...
A jindy nemám nic...
Nechtěl bych to vážit...
Co mám na hřbetě...
Když se naše ruce spojej...
Je mi dobře... na světě...
Ani náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát, náhodou, zdá se, najednou
Není lehký vstát, srdce chce to vzdát
Najednou stojíš přede mnou,
Spolu můžem další stránku psát.