Vidim sám sebe ve školce Jak čekám na vyzvednutí Snažim se chytit vzpomínek Upřímě, moc jich tam není Má první jízda na kole Bez přídavných koleček Vánoce zas jen ve dvou A celkem chudý stromeček První zápas ve fotbale Hnusný žluto-černý kopačky Můj první dres byl číslo 5 Ten pocit, že jsem součástí Nezapomenu, no ani na to prázdno Že nebyl v mým životě nikdo, komu říkat táto Tak kurva,kde jsi byl? Řekni mi, co bylo víc Těžší než syna mít Je dobrým tátou mu být Stálo to všechno ostatní za víc než pro mě být vzor? Bylo to všechno důležitější než můj první gól? Smáli se za šikmý oči Nevěděl jsem, co říct Ptali se, co dělá táta A já byl ten, co mlčí Stáli jsme tam s mámou sami, bez cesty, kudy jít A tys tam nebyl, pořád to ve mně bolí A vlastně dík Protože dal jsi mi klíč To, že jsem měl vždycky hovno Mě taky nutilo dřít Žádný z těch náhradních pokusů nezůstal nikdy dýl Proto jsem musel převzít Post hlavy rodiny dřív Takže ti děkuju Nakonec byls mi příkladem A proto slibuju Dítě mi bude pokladem O kterej pečuju A nikdy nebudu srabem Přísahám, nebudu utíkat Ale stavět se čelem Je celkem příhodný psát tyhle řádky v Hanoji Tak nějak doufám, že se tímhle s tebou rozloučím Nechám tě jít, ať odpočíváš v pokoji Měl by jsi vědět, že za všechno ti odpouštím