Kaluže cestou domů už jsou plný bláta z mejch bot
Říkám si ráno je zkusím překročit a nebo jít tou delší cestou
Ale neumím smazat ty vzorce a mapy
Jsou pod kůží zapsaný barvou co nevidím
Snad odtud se bere ta touha odejít
Beze slov zmizet než raději se otevřít
Když je snazší stydět se jen sám před sebou
Než na prázdným pódiu před sedící porotou
Bez nápověd stát
Bez sloupů mosty mění se
V tenký lana bez křídel po nich nepřejdeš
Kruhy na tvých prstech
Smyčky co visí mi na krku
Nožem řežeš fotky
K čemu když nespálíš rám
Po dešti za suchý vyměnil boty
To co sis nasbíral odneseš sám
Puchýře praskají klouby jsou tuhý
Zítřejší obraz má včerejší rám