Tohle je pocta ztracenýmu času
Chtěl jsem jen počkat chvíli
Měsíce roky rozloučily
Se se mnou, jenže já nechtěl s nimi
Lopaty země mizí do hlubiny
Tohle je pocta ztracenýmu času
Je za pět dvanáct čekám kdy už konečně zhasnu
Co jsi dělal, když si ještě měl víc vlasů
Mrznou mi ruce a další díra na opasku
Ze zmačkaných poznámek nevznikne nic
Zase se vracíme zpět od hranic
Který jsme si určili sami, už je nikdy nedokážem' překročit
Je mi to jedno, postel je vyhřátá
Ležíce na své pohodlnosti
Neslyší jak mu praskají kosti
Za všechna omezení mýho těla
Nemůže odražená střela
Utržený závaží
Ani špatnej klíč
Tohle je pocta
Ztracenýmu času
Co zbude až umřem'
Jenom zrnka prachu
Pálí tě v očích ve větru
♪
Vítr fouká bílou krajinou
Ať mě fouká bílou krajinou
Vítr fouká bílou krajinou
Ať mě fouká bílou krajinou
Vítr fouká bílou krajinou
Ať mě fouká bílou krajinou
Vítr fouká bílou krajinou
Ať mě fouká bílou