Když se rozední pohledem vážným začínáš nový den.
Hlasem ledovým kreslíš pocity prázdných stěn.
Těžký svědomí táhne tě pod hladinu nejhlubších moří.
Čekáme na pomoc ta přichází s těží.
Kam se poděla romantická silueta nás dvou.
Už zase osamělá bez šance na světlo bloudím tmou.
Vodopády pramenny citů vysychají žízeň trvá.
Zůstaly klíče opuštěných bytů.
Další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát.
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí.
Slova co řikáš chytaj za strdce a bolí.
Bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít.
Ta myšlenka pálí, ikdyž se vzdálíš, chci nějak vypnout ten proud mezi námi.
Proud mezi námi.
Střepy štěstí padají na zem a nás se to netýká.
Přichází hurykán, zase křičíš tam když se vysvlíkám.
Takový soužití, křehký jak porcelán, nevíme kudy kam.
Sliby posvátný odletí so všech světových stran.
Další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát.
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí.
Slova co řikáš chytaj za strdce a bolí.
Bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít.
Ta myšlenka pálí, ikdyž se vzdálíš, chci nějak vypnout ten proud mezi námi.
Tak jo já to přitnávám, tady máš ruku mou.
Copak zmizeli vzpomínky tvé, vzájemné city vydáváš za své.
Oba víme každý dělá chyby tak to je,
Oba víme věčný coby kdyby jé i jééé
Jsi moje touha, čára na ruce, co každou chvíli směr svůj ztrácí.
Slova co řikáš chytaj za strdce a bolí.
Bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít.
Ta myšlenka pálí, ikdyž se vzdálíš, chci nějak vypnout ten proud mezi námi.
Proud mezi námi...