Jsem v koncích A možná i na začátku jsem Nejtajnější lásko má Vždy jsem chtěla být jen tvá Sen že jedenkrát Budeš o mě stát Byl však pouhým snem Jiný měl jsi cíl Čím jsi vlastně žil Mstou a s ní jen láskou míjen Můj Monte Christo jak dny plynou Ty přestáváš se na mě smát Snad mám si hledat radost jinou Tak trochu nejspíš i tvou vinou Dík za ty vázy plné růží Za péči tvou i pevný řád Jen maličkost mi hrabě dluží Jen ta tři hloupá slůvka: mám tě rád Někdo však by chtěl mi vrátit smích Ten kdo uslyšel zvuk kláves mých Tóny jasné On mi rozumí a chápe mne Naše vzplanutí je vzájemné Žít je krásné Můj Monte Christo snad až nyní Promiň, že musím to tak říct Já přestávám být otrokyní A nechci svědčit v soudních síních Tvá Haydé dítětem už není Vzdálená odplatám a mstám Když opustí tě, co se změní Vždyť tys i se mnou vlastně býval sám