Byl kdysi čas,
Kdy vřesoviskem
Po boji hnal jsem koně tryskem,
Abych se vrátil k tobě zas.
Nadějí plný byl ten čas,
S tebou a s vůní čistých plín
Přivítat měl mě i náš syn...
Však běda, všechno pokryl stín,
Temný stín a černá hlína,
Smrt náhle přišla místo křtin...
A já už nikdy, nikdy neměl syna!
Chceš říct, že nepoznal jsem dřinu ani chudobu?
Zůstal mi majetek, jmění a moc.
Však ten, kdo naději už navždy zamkl do hrobu,
Světlo dne zaprodal za věčnou noc.
Milenky měl jsem všech barev a ras,
Všechny mě zklamaly, všechny smet' čas!
Že jsem je zabíjel? To snad chceš říct?
Zpit jejich krví já krvácel víc!
Možná kdysi chtěl jsem změnit svět
A vzpurně bušil do zvonů,
Však tenhle svět se měnil během let
Podle svých vlastních, divných zákonů.
Snad idejí jsem míval bezpočet
A ztrácel jednu za druhou.
Ne, vůbec nemám zájem měnit svět,
Sám dneska změněn jeho zásluhou.
Už vlastně existuju jen,
Už pouze živ
A k žití navždy odsouzen,
Bez tebe mrtev, mrtev jsem jak dřív.
Dnes však mě omámil ten zázrak, co se stal,
Ten, v nějž vždy doufal jsem a doufat nepřestal,
Ty vešlas' do mých stěn
Z těch nadpozemských cest,
Mně vrátit lásky sen
A dál jej se mnou nést!
Se mnou opět živá,
Orkán mi tě přivál,
S tebou v něco doufám
Rád.
Zpívá, luna zpívá
O tom, že jsi živá,
Z mrtvých též si troufám
Vstát.
Za střípek lásky tvé
Dám království
A živ z tvých příslibů
Učiním tě, dá-li bůh,
šťastnou kněžnou.
Živá, opět se mnou,
Pleť máš zas tak jemnou,
Se mnou navždy se mnou
Pojď dál žít!
Se mnou, navždy se mnou...