Máme jen chvíle na zastávkách,
Výhledy z oken, tak rozkopeme žaluzie
Údržbář dole touží po dávkách
Výparů z ředidla a laciný poezie.
Teď zpívá rekviem pro vjemy,
Co tvořej mý klamný nitrožilní psychogeny,
Mluvil bych nahlas, jenže poslouchaj stěny
A všechno, co jsem kdy měl,
Jsi ty;
A všechno, co jsem kdy měl, jsi ty.
Venku svítilo slunce,
Bylo to poprvé na konci zimy,
černá slila se světlem, a tak se zrodily stíny.
A ty jsi cítil tu látku,
Panenko poběž, ať nezmeškáš úder,
Krvinky tryskaly proudem,
Pouštějí žilou peří, tak půjdem.
Otevřít sebevražedný pudy,
Tepou a hoří a cítíš, že tudy
Vede jediná cesta, jak vyhnout se stromům,
Který tě větvemi navedou domů.
Utíkáš, ale nevíš kudy
Vyhnout se fabrice na osudy.
Je jen jediná cesta, jak odstranit bytí,
Tak doufáš, že tě na ní nikdo nechytí.
Tunely nekončí světlem,
To je jen story, co říkáme dětem.
Temnota blýskavá jasná,
Rozpadlá hmota, tak krásná a šťastná.
Hrdinou v opičím městě
Netušíš, odkud hrnou se hluky,
Hlava je zmítaná bludem,
Pouštějí žilou růže, tak půjdem.
Otevřít sebevražedný pudy,
Tepou a hoří a cítíš, že tudy
Vede jediná cesta, jak vyhnout se stromům,
Který tě větvemi navedou domů.
Utíkáš, ale nevíš kudy vyhnout se fabrice na osudy.
Je jen jediná cesta, jak odstranit bytí,
Tak doufáš, že tě na ní nikdo nechytí,
Nikdo nechytí,
Nikdo nechytí,
Nikdo nechytí.
Máme jen chvíle na zastávkách,
Výhledy z oken, tak rozkopeme žaluzie
Údržbář dole touží po dávkách
Výparů z ředidla a laciný poezie.
Teď zpívá rekviem pro vjemy,
Co tvořej mý klamný nitrožilní psychogeny,
Mluvil bych nahlas, jenže poslouchaj stěny
A všechno, co jsem kdy měl,
Jsi ty;
A všechno, co jsem kdy měl,
Jsi ty, jsi ty.