Je to tu pěkný, páchne to tu moči Seberu ji dřív, než v ni někdo prsty smočí A ještě teplou si ji nanesu na obočí Pak už se za mnou snad žádná neotočí Kde jsi, kde jsi? Kam schoval jsem to zlato? Asi v sobě, a ne mimo, mimo jako Platón Vana naplněná žlučí, zdi obalený vatou Všechny kletby se daj zrušit, Mrakomor byl pako A temnej průchod je zavřenej slyším gramec Za nim je světlo, ale žádnej hezkej konec Tak volím cestu černou kolem bílýho psa Stejně tu nic nečeká na takovýho lofasa Jdu pešky parkem jehel, dodat co není Skropenej deštěm zášti od cizích lidí A mám rád tyhle letní bouřky, ty, co mě schladí Brousím si pěsti na kost, protože mě svědí Chodíme městem stáváme se stejnými Nekonečnej kolotoč, z hlíny do hlíny Ležíme na zemi myslíme na splíny Páč už nechceme byt sebou samými