Ve světě zrcadel koukám na odraz můj
Jestli jsi přítel, tak mě chvíli opatruj
Uzlíček emocí ve stavu bezmoci
Denně se přetvářet je společenskou nemocí
A tak se ocitáme v síni plný zrcadel
A v nich se zračí moji démoni i beznaděj
Zahalená tvář společenskou maskou
Raději mám chvíle, co mě dělaj šťastnou
Tři bílý růže už dávno zvadly
Dostala je dívka od muže, málo platný
Že jí nosil modrý z nebe ve špatnou chvíli
Někdy to trvá, než láska zesílí
Tři suchý růže zapaluje za tmy
Svítí jí na cestu, pamatuje na dny
Kdy jde srdce proti rozumu, je to litý boj
Lásku někdy nepoznáš, nemá stejnokroj
A v mých očích vidíš bolest, je to okno její duše
A tu bolest kterou nosí v sobě, nesmyju ve sprše
V tom zrcadle je vidím jak se objímaj
Možná mě to nepřejde a budu smutný klaun
A tak se ocitáme v síni plný zrcadel
A v nich se zračí moji démoni i beznaděj
Zahalená tvář společenskou maskou
Raději mám chvíle, co mě dělaj šťastnou
Za veselou tváří ukrýváme strach
Jednou všechno zmizí, obrátí se v prach
Teď už asi chápeš, co je temný mrak
Jsou to temné myšlenky, které hlídá drak
Srdce bolí, zvyknu si na cokoli
Stejně se usmívám a jsem tu pro okolí
Jsou ale momenty, kdy mě vezme proud
Chci být chvíli tiše, potřebuju obejmout
Proto díky za mý lidi, který jsou mi velkou oporou
Ví co se děje za staženou oponou
Všechno to vidí, nic mu nevadí?
Zrcadlo má paměť, ale nic neprozradí
A tak se ocitáme v síni plný zrcadel
A v nich se zračí moji démoni i beznaděj
Zahalená tvář společenskou maskou
Raději mám chvíle, co mě dělaj šťastnou