Původně jsem s tímhle songem nechtěl jít vůbec ven
Protože jsem nechtěl, aby si lidi mysleli
Že zpívám jenom o mrtvejch zvířatech
Ačkoliv vlastně je to docela pravda
Ale co už, takhle mi to řikala kamarádka. "True story:"
Známá volala mi, že jede na dovču
A že jestli jí prej nepohlídám psa?
Tak jsem řekla, že si o psech něco pročtu
A už do diáře psala jsem si psa
Odvezla jsem si ho na byt
S cílem toho psa nezabít
Co čert nechtěl, ten pes umřel sám
Z toho už se nevykroutim
Zhroutim se a pak zavolám
Pa pa paparapa japaparapára
Pa pa japarapa japaparapa
Nic se neděje, jo to se prostě stává
Byl fakt starej není divit se čemu
Dovez ho k nám domů, ať tam nezůstává
Funus důstojnej pak vystrojíme mu
Pak mi známá zavěsila
Aniž by mi vysvětlila
Jak psa přes půl Prahy přemístit
A tak s kufrem příručním
A s mrtvolou v něm jedu metrem
Pa pa paparapa japaparapára
Pa pa japarapa japaparapa
Pa pa japarapa japaparapára
Pa pa japarapa japaparapa
Vážně připadala jsem si jako zloduch
Co by od Greenpeace měl dostat po tlamě
A když tlačila jsem ten kufr do schodů
Ňákej kolem jdoucí kluk se zeptal mě:
"Nechcete s tím slečno pomoct?"
"Tak co by ne, děkuju moc"
Řekla jsem a kufr podala
"Vy se teda nataháte
To je tíha, co v tom máte?"
"Ale ňáký počítače
Do práce si musím vláčet"
Tak neřeknu, že mám v kufru psa
A dřív než bys řekl noha
Kluk i s kufrem vzal mi roha
Pa pa paparapa japaparapára
Pa pa japarapa japaparapa
Pa pa japarapa japaparapára
Pa pa japarapa japaparapa
A tak končí příběh, kterej vážně se mi stal
Škoda jen, že psovi lepší osud nechystal
A když je mi na nic od teď vždycky zabírá
Představa, jak kluk si ten můj kufr otvírá
Pa paparapa japaparapa