Tam v podloubí je malý krám Jak z předválečných dob Nejen já ho dobře znám Vždyť každý z nás je trochu snob Pan vedoucí hned cvrliká Jak kanár, když ma zob Příručí sklad odmyká Neví, že ten krámek je můj hrob On hmoždířů má arzenal A svícnů na tucty Příchozí, když vejde dál Tak nevybírá bez úcty Tam stříbra jas, tu cínu sed Tam sklo a tady meď Vlevo hleď a vpravo hleď! Teď seď! To je sofa původem ze Schonbrunnu A proto: Ať žije náš císař pán a král! To je strojek, který hraje za korunu Píseň "U kańonu stál a pořád lado-, ladoval..." Tak chodím dál, on nabízí A za chvíli má zlost Je na mě jak na cizí Jak pes, když přišel o svou kost Ja nevím, jak mu říci mám Že nemám peněz dost A do krámku že chodívám Jen pro radost Snad pochopil, jen rukou máv' A zase cvrlikal Pyšně šel, tak jako páv A do kontoaru mě vzal Tam prastarý stál gramofon On desku na něj dal Hrdý byl na každý tón Když hrál: "Pod oknem se někdo schová Bude šeptat jen dvě slova: Dnes naposled." Tak tahle deska je pro vás starožitnost Pane vedoucí? A víte, kdo to zpíval? Já, já. Ta deska se jmenuje "Dnes naposled" A já jsem tady taky dnes naposled. Taková Impertinence. Jakže se jmenujete? Růžička? No tak tohleto jméno si zapamatuju Pane Růžička .