Přicházíš pozdě a možná ještě později U brány do ticha křik myšlenek se tlačí Barevní motýli mých představ i nadějí Se koupou v prvním jarním pláči Muž na kraji noci Sedí, usmívá se A můj genius loci Bezradně bloudí časem Z hloubi Země vychází slabé volání o pomoc S tebou, bez tebe se cítím sama Zatímco hodiny pomalu měří noc Topím tvé obrazy ve studni pod řasama Muž na kraji noci Sedí, usmívá se A můj genius loci Bezradně bloudí časem Našeptávač měsíc najednou nemá co říct Tma se vlní v bocích Z tebe už nezbývá nic Zapoměl's na mě, jako se zapomíná na minulé životy Vzduch se dál vlní máváním ptačích křídel Přestávám vnímat tikání samoty A padám nahoru bez zábran a bez stavidel Muž na kraji noci Sedí, usmívá se A můj genius loci Bezradně bloudí časem