Chtěl bych tě utopit v sektu,
Sjet tě - tím nejlepším fetem,
Zatřást tvým světem,
Tak silně,
že si na sebe nakonec zvyknem.
Kouř míří ven oknem,
Prosím, udělej něco s tím světlem.
Nechci vědět jak dlouho tu jsem
A ani nechci vědět jak dlouho tu budem.
Chci cejtit ten moment
A chci bejt u toho uplně mimo.
Přivoď mi koma,
Jak poprvý u tebe doma,
Nezasloužím si milost,
Zasloužím si víc,
Ještě tam přihoď,
A až začnu lítat,
Tak už prosím nefoť.
To můžeš vědět a cejtit jenom ty,
Schovávm to přesně pro tyhle momenty.
Bejby, víš dobře, že jsem sám,
I když to vypadá jinak.
Možná jich kolem sebe spousty mám,
Ale žádná z nich mě tak nezná.
A ty ses nikdy nebála,
Toho co nesu,
Držela jsi mě do rána,
Věděla prč se klepu,
(žádný piko)
Nikdy jsi jakoby neslyšla ty klepy.
V ruce mám brko, když říkám tyhle věty,
Který pořád spojujou naše světy,
Proto mě seš svět ty.
I když třeba sejdem z cesty,
Ta se sejdem třeba v uplně jiným, městě.
A já furt držim to brko,
A z tebe pořád kouká drzost.
Pořád ještě miluju to,
Co znám, na čem jsem vyrost.
Chtěl bych tě utopit v sektu,
Sjet tě - tím nejlepším fetem,
Zatřást tvým světem,
Tak silně,
že si na sebe nakonec zvyknem.
Kouř míří ven oknem,
Prosím, udělej něco s tím světlem.
Nechci vědět jak dlouho tu jsem
A ani nechci vědět jak dlouho tu budem.