Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není...
Někdy to bolí, někdy není to dobrý
A nejde se už smát
I když pevnej jak skála, někdy přesto se to drolí
A jsou chvíle, kdy se nechceš prát
Jsme pořád jenom lidi, i když uzamčení v rolích
A tobě se chce řvát
Jak kdyby ty rány někdo zrovna sypal solí
Bolest je pravá, ty začínáš se bát
Někdy radši by ses votočil a šel pryč
Někdy radši by jsi jenom vodkop vod sebe ten míč
Lidi se ti snažej vnutit, přitom nemaj ti co říct
Každej protlačuje svoje bahno jako něco víc
Špína za nehtama a za slovama nic
Prodávaj ti vobraz, přitom ruce plný skic
Někdy připadáš si na to sám, nikdo nejde vstříc
A jediný, co chceš mít je jenom chvíli peace
Je toho příliš a není, kam se schovat
Běží to furt dál
To pak začínám pít a začínám se starat
Abych se zas smál
Tříbím svoje hodnoty a nevšímám si hovad
Vopouštím ten bál
Vobčas to na mně poznáš, neumím to schovat
Je to už dlouho, co jsem doma v klidu spal
Někdy vzpomeneš si na ten směr, kam máš jít
Teprve ve chvíli, kdy vzpomeneš si, jak máš žít
A proto jedu si teď svym mozkem tenhle feat
A hluboko v něm zmatek bude hřmít
Potom začne ti docházet, že tenhle svět
Ti všechno může vzít a nikdy nevrátit zpět
Někdy se to hromadí, ruce zatneš v pěst
Zdá se občas nemožný dostat se přes
Někdy není to fér, oh
A svět je plnej her
Někdy mám toho dost, někdy chci pryč
Nejde to, pálím most
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér
Někdy svět není vůbec fér