Na okoř je cesta jako žádná ze sta, Roubená je stromama. Když du po ní v létě, samoten na světě, Sotva pletu nohama. Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad. Tam zapadli trampi, hladový a sešlí, Začli sobě notovat Na hradě Okoři světla už nehoří, Bílá paní šla už dávno spát. Ta měla ve zvyku, podle svého budíku, O půlnoci chodit strašívat. Od těch dob co jsou tam trampové, Nesmí z hradu pryč. A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, On jí sebral od komnaty klíč. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden. Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, Nikdo nebyl dopaden. Šerif hrál celou noc mariáš S bílou paní v kostinci Místo aby hlídal Zuřivě ji líbal Dostal z toho zimnici Na hradě Okoři světla už nehoří Bílá paní šla už dávno spát Ta měla ze zvyku Podle svého budíku o půlnoci chodit strašívat Od těch dob co jsou tam trampové Nesmí z hradu pryč A tak dole v podhradí se šerifem dovádí On ji sebral od komnaty klíč