Když přepadá mě tíseň
A když hledám odpověď.
Když všechny klíčky naděje ve mně duši slzy a sněť.
Někde hluboko se zvedá
Slabý hlas co ve mně zní.
Navzdory protivenství
A morálce zoufalství.
Nerad obracím se zpátky a měřím své pochybnosti.
Jako Kain se musím postavit té lavině událostí.
A v té hektické chvíli
Vidím ruku věcných sil.
V každém zrnku písku.
V každé kapce již jsem pil.
Ty žhavé květy slabosti a planá minulost.
Jak vrazi setli svědomí a každou patrnou ctnost.
Ale slunce, jak kouř času, nám ukazuje směr
A tlumí bolest z nicoty a z dekadentních her.
Upírám své oči do plamenů pokušení
A vždycky, když chci vstoupit, tak něco se ve mně změní.
A začínám zas chápat k čemu patří každý z nás.
Každé zrnko písku, by každý spadlý vlas.
V smutných nocích prošel jsem od bídy k bohatství.
V divokých snech léta i ve světle mrazivých zim.
V horkém tanci samoty, který mizí vesmírem.
V lesklých střepech čistoty za každým nevinným snem.
Slyším dávné kroky, jak údery o vlnolam.
Někdy cítím něčí blízkost a někdy jsem úplně sám.
Potácím se na hraně světa lidí, je to tak.
Jako každé zrnko písku, jako každý padlý pták.