Vy krásné a tiché noci nad řekou A soví hnízda kdesi v korunách střech. Ty Sázavo, cos nosila nás na rukou, Když nám v zátočinách utekl břeh. Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít Naše Rikatádo ve stínu skal, Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít, Čas nám spravedlivá léta spočítal. Ještě do ucha mi potichu zní panenky hlas S bílou dlaní, s tělem kakaových zrn. Chvěla se tam na lůžku jak ve vánku vlas, A asi šťastná jako voděnka z vln. Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít Naše Rikatádo ve stínu skal, Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít, Čas nám spravedlivá léta spočítal. A možná ještě svítá a možná někdy i zní, Jenže i příroda má přece jen stud. A písnička své přátelé a my přátelství s ní A hanba na to, aby obličej zrud. Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít Naše Rikatádo ve stínu skal, Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít, Čas nám spravedlivá léta spočítal. Vy krásné a tiché noci nad řekou