Řekni mi jak se cítíš v tomhle světě plném ticha
Kde zima sídlí věky, ale radost neutichá.
Tam někdo soudí tebe a já zůstávám zticha.
Už dlouho po tvém boku břehy mele voda tichá.
My utíkáme městem kde jen iluze jsou s námi .
Brzo zas nebudou žít až oni představí nám známý.
Pochopte, že sem rebel
Já toužím být jen s vámi.
Tak dejte mi tu šanci paní nekončící slávy.
Vidím tě jak se ztrácíš, nedokážu tě chytit.
Jsem tvůj ochranný maják co ti bude pořád svítit.
Zhasíná mi mé světlo, noc šeptá je čas končit.
Až objeví se den bude čas největší zkoušky.
Jsme otroci co kreslí po té panelové šedi.
Teda spíše jsme byli, ty už na mě jenom hledíš.
Postrádáš v sobě múzu.
Jestli to takhle cítíš sama nemůžu ti bránit.
Ref.: "Já bloudila ty dny za ruku s osudem.
Byli jsme Já a Ty, Já a Ty.
Oba dva ztracený možná že nebudem,
Já už se nevrátím... "
Nosím se ve své prosbě, já nepřestávám věřit,
že odrazím se ze dna, načechrávám své peří.
Tohle slyší ti správní, ten správný bude dotčen.
Až nastane má doba, zdaleka teď není po všem.
Ty beznadějně padáš, my padali jsme oba.
Nechala jsem se unést, mým trestem je tvá zloba.
Popletlo mi to hlavu, z toho ten tvrdej dopad.
Odcizili jsme se lidem, po nás není ani stopa.
Stále jsem čelem smrti, teď smrt mi stojí čelem.
Možná jediná možnost jak si vyčarovat nebe.
Sebralo mi to blízké, kolik mi jich ještě veme.
To svinstvo ve mě hoří a spaluje i tebe.
Tak zavři prosím oči a odepínej pouta.
Uhasíná náš plamen, už pomaličku doutná.
Já neznala jsem cestu, si z kameňelejch lomů.
Já přestala jsem hledat,
Konečně se vracím domů...
Ref.: "Já bloudila ty dny za ruku s osudem.
Byli jsme Já a Ty, Já a Ty.
Oba dva ztracený možná že nebudem,
Já už se nevrátím...
Nevrátím, nevrátím... "