Odmítám pozvání který se neodmítá S takovou lehkostí navržený a tak je to těžký A ty se bojíš že už nikdo na světě na tebe nebude jako já Ale to se mýlíš Prej že odcházím Ani se neotočím A že si zasloužím všechny ty zklamání co mě tam čekaj A já se ptám jak takový otočení může pro nás dva něco změnit A ty se ptáš co jsem to za člověka A je to taková smutná neděle A dělníci na dvoře na sebe hulákají A město je prázdný a na větrný ulici se Koukáme za tramvají která nám zrovna ujíždí Některý věci prostě za boha nevysvětlíš A můžeš to zkoušet Můžeš se připravovat Ale když dojde na lámání chleba Tak se ti slova v puse jen drolí Jak ti citlivě a s láskou říct Že už zě nemám rád A je to taková smutná neděle A do dvorů voní smutnej nedělní oběd Všichni se s mastnejma pusama snažíme navzájem rozveselit Všichni se společně řítíme ke katastrofě A je to taková výjimečná neděle A všichni se na sebe do breku usmívají A na polích hoří ty voňavý podzimní ohně A všichni chceme bejt aspoň na chvilku šťastný A všichni chceme bejt aspoň na chvilku šťastný A všichni chceme bejt aspoň na chvilku šťastný A všichni chceme bejt aspoň na chvilku šťastný A všichni chceme bejt aspoň na chvilku šťastný A všichni