Viděl to trochu jinak než děti s kterýma si hrál
Od malička byl radši sám, dveře si na noc zamykal
Byl zvyklý, že ho budí lomcování kliky
Otec se vrátil nad ránem a ještě má chuť vypít
Bývá agresivní, chlapec se bojí jít otevřít
Zacpe si uši... a schová se do peřin
Přes ten kousek slyší padat rány
Ráno ji najde mrtvou, ten zkurvysyn ji zabil
Kluk 16 let - asi ho neznáte
Ale provází ho nesnáze, co začal nesnášet
Ve zkratce, přimotal se k lidem, co viděli černobíle
A tak se též s kámošema často chovaj přiopile
Vzhlížejí si v bíle, síle, a chtějí něco měnit
Chvíli čistě z hecu, ale pak si řeknou žeby?
On neví, má pochybnosti - nechce si pitomostí
Posrat celý život ale to už za něj myslí pěsti
No trochu jiný pohled na svět, když chlapci z jeho okolí
A zatím, co si hráli venku on byl zavřený v pokoji
Nevynikal v ničem, spíše byl jinde
Byl jako zvíře uzavřený v díře plné příšer
Fotr byl starý gestapák, matka ho denně řezala
Ve škole ho nebrali, měli ho za kus žebráka
Ze školy ho doma přivítali baseballovou pálkou
Není se čemu divit, jeho fotr denně na mol
Nevzdávej se, bojuj dáál, nikdy tě nezlomí
Jsi silný na svých pažích váž, tíhu světa, v očích pláč
Nevzdávej se, musíš jííít... přes hromy, blesky
Slibuju, že bude lííp, jen musíš začít věřit
Lence 13 roků - vrací se domu z fletny
Bydlí kousek odtud, asi deset minut pěšky
Skoro v centru města ujela jí tramvaj
Tak to vzala přes park, u kterého je banka
Ochranka střílí do černého auta
Nastartovaný passat, a čtyři muži v maskách
Ani ve snu je nenapadne, co by mohli trefit
Lenka padá vedle fletny, na kterou už si nikdy nezahraje
Oběť v 16ti, tak proč je nenávist?
Tolik zacyklená, každý hledá pravdu, nemá nic
Před rakví stojí kamarád, s pohledem jako kat
Je rozhodnutý pomstít ho, rozhodnutý to dokázat
Odvázat se s nožem v ruce, dokázat že je mužem
Že může bojovat, ta bude to je jeho úděl
A tak pokračuje ten cyklus stále vpřed
Stále vpřed, další kluk, 16 let
A jak tak stárl, měl už toho plné zuby, nasrat
Chtěl se schovat, aspoň na pár hodin začal chlastat
A nikdy nepochopil to, že alespoň jeho matka
A nedokázala v životě krýt mu jeho záda
A jeho homies byli jenom feťáci a ganja
Chtěl mít nějakou osobu, které by řekl "mám rád"
Jak se vracel domů, byl tak na plech, že furt padal
Ve dveřích vytáhl nůž a bodl zkurvysyna na tvář
Nevzdávej se, bojuj dáál, nikdy tě nezlomí
Jsi silný na svých pažích váž, tíhu světa, v očích pláč
Nevzdávej se, musíš jííít... přes hromy, blesky
Slibuju, že bude lííp, jen musíš začít věřit