Chodí ven, stále bosa Na ramenou má znamení, Do kterých kat Cejch zla vypálil. Na rohu rýsuje se silueta A mráz drží ve svých dlaních, Je to ta, Na kterous čekal tisíc let. Evelyn má ústa rudá, Její dech teď připomíná Mrazivý den a kalný ráno, Dotek lásky bez něhy. Evelyn si vzpomíná na ty časy, Kdy tančili jsme znavení A zbití sluncem, V týhle lásce prokletý. Touha zní v srdci špatně, Na nebesích už vládne klid A Evelyn se domů vrací, Prosím Boha, vrať mi klid. Touha zní v srdci špatně, Na nebesích už vládne klid A Evelyn se domů vrací, Prosím Boha, vrať mi klid. Evelyn, Prokletá Evelyn, Malá Evelyn, Evelyn, Prokletá Evelyn, Malá Evelyn, Evelyn...