Jsou dva a to jim stačí, hladí svoje tváře Někdy dýl jak měsíc, tečou slzy do polštáře Jindy roky namol, sami sebou omámený Ty víš jak to je, co jednou bylo, příště není Stejně to všichni takhle maj Když svoje lásky poznávaj Stejně to takhle všichni maj Pořád chceš víc, pak nemáš nic, všichni to znaj Touha jak vlna se v nich zvedá a ty jsi na pobřeží Někdy pláž je plná a o život pak běží To se vlákno ztenčí, na obraz šero padá Světlo nepřichází zvenčí, tak sbohem moje drahá Jsou první, jsou silný, jsou / do kůže vepsaný Nespasí, nezůstanou / první lásky jsou takový