V každým roce lhal jsem si snad třista dní, Že jen díky práci dobře se mám, A že další schůzka už bude ta poslední, Kdy do prázdnýho bytu vracím se sám. V každým roce lhal jsem si snad třista dní, Že ke štěstí stačí jen peněz pár, A nebo hodně a k tomu věci nevšední, Dík tomu z mých lásek zbyl jen cár. Namísto domova jen dům, City a úsměvy jsem prodal cizím snům, Za svoje úspěchy jsem koupil zlatou mříž, Ve který nezní smích, jen cejtím její tíž. Namlouvat dál už si nic nehodlám, Od doby co s Tebou nejsem sám, Dneska je dneska, o tom už nesmlouvám, Je třeba si vážit toho, co mám. Z baráku domov teď už mám, I vlastní úsměvy a sny, co prožívám, Žádná mříž na světě už nemá tolik sil, Že by mi bránila v tom, abych zase žil. Z baráku domov teď už mám, I vlastní úsměvy a sny, co prožívám, Žádná mříž na světě už nemá tolik sil, Že by mi bránila v tom, abych zase žil.