Na Národní třídě se nepláče Ulice, která lemuje noci Noční ptáče, kam doskáče? Je to přístav, příhod a stavů Někdo by to nazýval úpadkem mravů Poprávu, tolik let polykat lávu Zamotalo by to i tu nejjasnější hlavu Chtít víc po sobě A míň po nich Neshořet v ohni Hrát líp než jak vloni Tenhle svět ohni Jenže večer voní Neopadanym listím Centrum to jistí Co se stane To zjistim Až zejtra. Na Národní třídě se nepláče Ulice, která lemuje noci Noční ptáče, kam doskáče? Plní se sklenice a linie se vlní Mezitim lednice v opuštěnym bytě vrní Večer voní, stíny kloní A moment nezačíná a nemá konce Nemám kapacitu pobrat ten koncept V metru pozoruju svůj odraz Skrz obraz šmouhy Kde kabely pnou se A hraju hru Ta paní s taškou čte pohádky svejm dětem Ucítí vůni květin, když přijde květen A ten pán ve žlutym svetru slyší šustit listí A ten svetr Byl s láskou spleten? Na Národní třídě se nepláče Praha je tichá Obchody zavřený Oranžová o samotě bliká A po mně zbyde Hromada krámů Lampy svítěj Zhasínaj až k ránu Nechci jít domů ke zdem a jejich němotě Tváří v tvář samotě Pátrám po hodnotě A vždycky najdu tebe Tvůj dotek Rezonuje doteď. Mám chuť na sebe napatlat Třistatřicet tři stříbrných třpytek Flitrama pokrejt zbytek. To jsou noční vize Vysněná přízeň A tejdny hraje dokola jedna samá píseň Vyhání tíseň, město začíná se čeřit Já nikdy ve stav bez tíže nepřestanu věřit