Na první pohled se může zdát Že jsem štěstí vždycky měl Nebylo lehký se protloukat V omylu žil, kdo záviděl Za úsměv starosti se dají skrýt I sláva hořkou příchuť má Já toužil osud v rukou mít Dřív, než mě Pán Bůh k sobě zavolá Kdo mě zná, ten pochopil O čem tolikrát já v písních snil Dopisy lásky psal a chtěl ti říct Že věrný zůstávám svým snům Řekni, že je nebe, řekni, že je ráj Pro ten pocit štěstí lidi svoji víru maj Z nebe tátu slyším, slzy v očích mám Tvé rady mi schází, na tvůj úsměv vzpomínám Nějaký čas už lásku mám Roky zklamání jsou pryč Doma života si užívám Dětský smích je k štěstí klíč Už není vůbec nic jak dřív Každý večer domů pospíchám Je to láska i velká starost Obě holky mám moc rád Teď vzpomínám, jak můj táta při nás stál Na naší mámu v těžkých chvílích vždy spoléhal Rady vážně bral, svou hrdost měl Za svým slovem stál a věřil Že dokážu stejně mít rád Řekni, že je nebe, řekni, že je ráj Pro ten pocit štěstí lidi svoji víru maj Z nebe mámu slyším, slova laskavá Všechno, co tě trápí, jenom láska překoná