Já nevěřím ti nic A přitom všechno zároveň Mám ráda bez hranic No to je tedy úroveň Ztrácím tvář a ztrácím soud Už to nejsem já S tím nejde, nejde hnout Z mýho území k velký hrůze mý Nechals mi jen úzkej kout Byls najednou tak sám Jak nahý kotě zbloudilý A zavolal jsi k nám To stálo tě moc úsilí Dlouhej flám se nám pak stal Nejen soucitnal Ty zapíjel jsi žal Jen se stále ptám Proč ten dlouhej flám my táhnem dál Já bláhová se spoutávám Jen doufám, že jsi stejně závislý Tví známí si to nemyslí Já bláhová zas víru mám I když jsme lidi s divnou pověstí Snad máme nárok na štěstí Já dávám ti svůj svět A ty mi za to dáváš svůj I s tíhou prošlých let A trvajících závazků Proč mám tě brát svou zátěží Proč táhnu já, vždyť nejsem trojspřeží Proč mi, což já vím Na tobě s tím vším, tak záleží Já bláhová se spoutávám Jsme náhle oba stejně závislí Prej nám to vůbec nemyslí Já bláhová zas naivní dětskou víru mám I když si vezem náklad bolesti Snad přece máme nárok na štěstí Snad přece máme taky nárok na štěstí