Není ti už sedmnáct, O tobě v tom věku znám tu ságu prastarou. Měl jsi hrát part houslový, Ale navzdor tátovi jsi hloupnul s kytarou. S partou dětí rokenrolu, Hrál jsi před bouřící lucernou. Není nám už sedmnáct, S kapelou se protloukáš, I já v tom musím žít. Nadšení to původní, Co má sílu povodní, Kde máme vždycky vzít. Ať jdem vzhůru nebo dolů, Najdem zas tu touhu nádhernou A jsem ráda, že jsme spolu, Hráli před bouřící Lucernou. Jsi věčně někde v dálavách, Básník ti texty nedává. Zvukař má chůzi liknavou, Ty padáš málem únavou, Pojď hrát. Jsi věčně někde v dálavách, Básník ti texty nedává. Zvukař má chůzi liknavou, Ty padáš málem únavou, Pojď hrát. Není nám už sedmnáct, život máme před sebou A nejde stát jak sloup. Jdem za dalším trápením S nehorázným domněním, že dojdem dál a hloub. Oči zítřku nedohlédnou, Máme dál tu touhu nádhernou, Ale i zlý sen, že jednou Budem hrát před prázdnou Lucernou, Ale i zlý sen, že jednou Budem hrát před prázdnou Lucernou