Chtěl jsem ti z kabely, přiznám se bez lhaní, Vzít kousek nitě, snad půl stopy jen. A k mému úžasu po chvilce tahání Vypadla jehla z té kabely ven. Tak už se nehněvej marně žes' hledala, Já však chtěl od tebe cokoliv mít. A sama od sebe nic bys mi nedala, Mrzí mě jen to, že neumím šít. Kdo mi teď zacelí v krajině srdeční Trhlinu, která je dílem jen tvým. Tvá jehla z oceli z mé klopy k nebi ční, Na koho žaluje, jenom já vím. Teď čistě z důvodů vlastního prospěchu Učím se ovládat jehlu a nit. A ticho ruší jen šepot mých povzdechů, že jsem k té jehle též tebe chtěl mít. Kdo mi teď zacelí v krajině srdeční Trhlinu, která je dílem jen tvým. Tvá jehla z oceli z mé klopy k nebi ční, Na koho žaluje, jenom já vím. Teď čistě z důvodů vlastního prospěchu Učím se ovládat jehlu a nit. A ticho ruší jen šepot mých povzdechů, že jsem k té jehle též tebe chtěl mít. Že jsem k té jehle též tebe chtěl mít.