U lavice dítě stálo Z plna hrdla křičelo Bodejť bys jen trochu málo Ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení Táta přijde z roboty A mně hasne u vaření A mně hasne u vaření! Pro tebe, ty zlobo, ty! A mně hasne u vaření Pro tebe, ty zlobo, ty! Pojď si proň, ty Polednice Pojď, vem si ho, zlostníka A hle, tu kdos u světnice Dvéře zlehka odmyká Malá, hnědá, tváře divé Pod plachetkou osoba O berličce, hnáty křivé O berličce, hnáty křivé Hlas – vichřice podoba O berličce, hnáty křivé Hlas – vichřice podoba Dej sem dítě! Kriste Pane Odpusť hříchy hříšnici Divže smrt ji neovane Ejhle tuť – Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín Matka hrůzou sotva dýše Dítě chopíc na svůj klín Dítě chopí na svůj klín Dítě chopí na svůj klín Tu slyš: jedna – druhá – třetí Poledne zvon udeří Klika cvakla, dveře letí Táta vchází do dveří Ve mdlobách tu matka leží K ňadrám dítě přimknuté Matku vzkřísil ještě stěží Matku vzkřísil ještě stěží Avšak dítě – zalknuté Matku vzkřísil ještě stěží Avšak dítě – zalknuté