Je zimní den, sníh oblétá, jak tisíc bělásků. I zem je bílé posetá, sníh padá do vlásků. Do vlásků té, co mi ujíždí, už sedá do saní. Její koník má krok hlemýždí, přesto mizí za strání. R.: Modřínů háj, modřínů háj, s bílou pokrývkou. Modřínů háj, modřínů háj, se dívá za dívkou. On to ví, on to zná, jestli vrátí se sem k nám. Modřínů háj, ten mi poví, kde ji mám. Ta cesta kterou odjela je dávno zavátá. Snad je jen tak nesmělá, proto zpátky nechvátá. Láska má je bláznivá, má strach jen v závějích. Zimy do let přibývá, už vlasy mám jak sníh. R.: Modřínů háj, modřínů háj, s bílou pokrývkou. Modřínů háj, modřínů háj, se dívá za dívkou. On to ví, on to zná, jestli vrátí se sem k nám. Modřínů háj, ten mi poví kde jí mám.