Koupil jsem flétnu, byla nová Řekl jsem mámě, ať ji schová, Tam kde se trochu práší, ale nikdy moc, Pak jsem ji pohladil a řekl "dobrou noc"... A měl jsem pocit, Jak bych dávno na ni hrál... A pak jsem dal svou přízeň strunám... Dech dívkám bral jak příboj vlnám... A stokrát počmáral jsem papír notový A přesto nezmizel ten pocit flétnový... A vlastně nevím, Jestli mrazil nebo hřál... Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou Na cestě natrhal jsem doušku mateří... Napsal jsem včelám – ať se všechny večer slétnou S medovým dárkem u nás u dveří... Zůstal jen dům a vůně známá... Stolička u kamen kde sedávala máma... Na stole lísteček, co býval kdysi bílý... A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí... Písmenka nejistá, jež stačila jen říct... "Už máme chlapče konec května... Myslíme na tebe!...tvá máma i tvá flétna... Věřím, že jednou, až na ni budeš hrát, Poví ti o všem co ti máma chtěla dát... Písmenka slábnou... další řádky nejsou znát... A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou... Až tam, kde prostý příběh flétnový Už v kolébkách všem dětem napoví, Že každý doma svoji flétnu má! Máminu flétnu A měl by často na ni hrát...