Nejsem už malej, Stále přehled mám. Prostě jsem světa znalej, Vím už kudy kam. Pak ale ztrácím glanc A právě přibíhá holka zlobivá A všechno dává v šanc, Jen se posmívá... Kdo bere život vážně Ten se unudí Pojď si hrát, sám si vyber Míček z osudí A pak ho koulej dál Ať ho tím probudíš... Tak nasedni a máchni opratí, To nevadí, že kůň je houpací. A pamatuj si: kouzlo závratí Je blíž než v oblacích. Jen sebou vezmi klíčky k pokladům, Co opatruješ tajně od dětství A cestou rozdej spousty nápadů A každým coulem braň se sobectví. Krásně se diví Holka copatá. Vedle ní mrak je živý, Země hranatá. A já jí vzdávám hold- Jen si začne přát, V létě chumelí, I když jí schází kolt, Ze mě si vystřelí... Tak nasedni a máchni opratí, To nevadí, že kůň je houpací. A pamatuj si: kouzlo závratí Je blíž než v oblacích. Jen sebou vezmi klíčky k pokladům, Co opatruješ tajně od dětství A cestou rozdej spousty nápadů A každým coulem braň se sobectví. Je fuk jak rychle běžíš, Kam se ubíráš, Jen když údiv si střežíš, Náruč otvíráš. Jedna velká pouť Se kolem prostírá!