Koupil jsem flétnu, byla nová Řekl jsem mámě, ať ji schová Tam, kde se trošku práší, ale nikdy moc Pak jsem ji pohladil a řekl: Dobrou noc A měl jsem pocit, jak bych dávno na ni hrál A pak jsem dal svou přízeň strunám Dech dívkám bral jak příboj vlnám A stokrát počmáral jsem papír notový A přesto nezmizel ten pocit flétnový A vlastně nevím, jestli mrazil, nebo hřál Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou Na cestě natrhal jsem doušku mateří Napsal jsem včelám, ať se všechny večer slétnou S medovým dárkem u nás, u dveří Zůstal jen dům a vůně známá Stolička u kamen, kde snídávala máma Na stole lísteček, co býval kdysi bílý A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí Písmenka nejistá již stačila jen říct "Už máme, chlapče, konec května Myslíme na tebe – tvá máma i tvá flétna Věřím, že jednou, až si budeš na ni hrát Poví ti o všem, co ti máma chtěla dát" Písmenka slábnou, další řádky nejsou znát A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou Až tam, kde prostý příběh flétnový Už v kolébkách všem dětem napoví Že každý doma svoji flétnu má Máminu flétnu A měl by často na ni hrát