Žil jsem sám jak v plotě kůl třicet let a ještě půl,
Nač bych dýl tu tíhu nes', žiju dál, však se mnou pes,
Na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto
A potom dlouhé dni mu věnoval svou péči nevšední,
Bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné
A ještě nedojed' a už měl další přání praštěné,
Ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes
A je mi neúplatně věren, avšak hroznej suverén.
Všechno zná a všechno ví, chci něco říct - on to dopoví,
Starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát,
Tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase,
A tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít,
Tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal,
I naolejovanou Julii jsem odolejoval,
Krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát,
Nežli konečně byl spokojen můj pes - ten suverén.
Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje,
Vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:
Skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu
A potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený,
Pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú,
A ty se za odměnu zastav do bufetu na menu,
A tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě,
A pak, když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén.
Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem,
Než tak dále žíti s ním, raději se ožením,
Nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal,
Jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval,
Ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne,
A jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám "ne!",
Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná,
A Pavla - to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy,
řek' jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada,
A on řek': nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!
Jako dřív vše zůstává, a kolik já už moh' mít žen,
Koukněte, ta postava, jenže ten pes je suverén!