Šel sem takhle jednou Starou známou ulicí Jen tak vláčně sem tam bloumal Že sem neměl žádnej cíl Nikde žádná kráska na dohled Dopad sem jak trosečník A pak viděl sem že tady Otevřel si krámek starej vetešník Viděl jsem ji z dálky Byla krásná jako hřích Klidně stála ve výkladu Kolemjdoucím na očích A houpala se v bocích Málem zakopnul sem vo chodník Kde asi k týhle skvostný krásce Přišel starej vetešník Hej pane vetešníku To se mi snad musí zdát Máte mít budíčky Máte mít žehličky A telky který nechtěj hrát Hej pane vetešníku Kdopak vám ji mohl dát Máte mít hodinky Falešný prstýnky Za sto dvacet osum padesát Měla tělo z mahagonu A hmtaník z javoru Nikdy jsem neviděl Takhle krásnou kytaru Hlas jako když duní zvony Je to zkrátka majstrštyk A teď ji šoupnul do výkladní skříně Starej vetešník Hej pane vetešníku ... Nechci věřit že ji prodal Ten co ji tak miloval Jestli se dostal do průšvihů A nevěděl jak dál Třeba dlužil na úřadech Nebo neměl na perník Na každýho někde číha Jeho vlastní vetešník A tak sem nezaváhal A dal sem mu kolik chtěl Trochu sem ji naladil A domů sem s ní šel Jó tenkrát byla mladá A já byl začátečník Po letech dal nás dohromady Jeden starej vetešník