Rytíř odjel do pohádky, Teď se s koněm zase zpátky Plouží. Když má žízeň a je v lese, Co má dělat, napije se Z louží. Měsíc veze na pancíři. Kolem něho netopýři Nehlučně a stále víří. Jindy sobě zpívá ospalou Dost uhozenou píseň. Nevnímá už ani vůni strání, Puchýře na bříčcích dlaní Pálí. V tom nedojde k žádné změně, Prach cest bývá víceméně Stálí. Růže v koňské hřívě vadne. Stín je delší než byl za dne. Dřímat by teď bylo zrádné. Proto musí broukat aspoň svou Dost uhozenou píseň. Díky mocných veze s sebou. Jsou jeho zaslouženou Gáží. Nedrží se jako svíčka. Kolik centů jeho víčka Váží. Asi tolik jako moje. I já jsem se vrátil z boje. Dlouhého dne a teď vstoje, Sotva broukám Ti svou večerní Dost uhozenou píseň.