Každého jitra z toho přístavu Vyplují bárky a lodi do moří, A slunce kulaté jak míč S každým úsvitem v dáli se z hlubin vynoří. Jen děti z Pirea se po břehu loudají, Moře jim nohy omývá, Ty modré nedozírné dálky je lákají Víc nežli země šedivá. Co moře zpívá pod křídly kormoránů, O tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea, Však každý mívá své jedno velké přání, Sní o něm za svítání, jak děti z Pirea. Každého večera se k přístavu, Od moře bárky a lodi vracejí, Ty čluny připlouvají s nákladem ryb, Starých lásek a nových nadějí. Jen děti z Pirea však nejsou tu na břehu, Dávno už musely jít spát, A budou do ranního úsvitu snít o tom všem, O čem snily tolikrát. Co moře zpívá pod křídly kormoránů, O tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea, Však každý mívá své jedno velké přání, Sní o něm za svítání, jak děti z Pirea. Jak děti z Pirea, jak děti z Pirea.