Jaká bude moje role, až mi bude čtyřicet, budu jen rekapitulovat, dív
At se hrdě zpět, nebo třídit poznatky, hle
Dat větší začátek, muž mnohých post či vězeň myšlenek?
Protože mysle člověka, bejvá občas těžký jako stíny ve snu, slepec n
A okraji stezky, když jdu prázdnou ulicí, ce
Jtím jak je mi dobře, noční klid, měsíc, nehybnost moře.
Houfy otázek na duši utvářejí mat a pak v očích lesk, masku
Si nebere jen kat, když je láska tak je stesk, v
Yrovnat se s ním je zlí straší mě zatoulanej pes v příběhu co končí
Hůř, než v Cesarovi Brutův nůž a
Proto jsou tu otázky věčný jak velkej vůz.
Nech mě jet, nech mě být, chci to pochopit, kd
Yž není život tajemstvím, nen
í proč promluvit, je to smutek chvíle, co nás
Dělá upřímné, jako pegasova krása, kterou závist nemine, čím ví
C máme odhodlání najít sami sebe, tím
Víc sami sebe paradoxně ztrácíme.
Otázka tak co oni a co já, j
E mezi náma jako stíny blížící se z neznáma.
Otázka tak co oni a co já, je stopou člověka, pro nejž život není hra.
Otázka tak co oni a co já, je ocelově věčná, důkaz že musíme být dva.
Otázka tak co oni a co já, j
E stále podstatná pro bytost co se z lásky ptá.
Zamíchám lžičkou v kafi, usm
ěju se na servírku, další den je pryč, prázdnej
Námět do deníku, vz
Pomínky jsou jako skvrny na okraji hrnku od kávy do níž promítáme
Obrazy, někdy se lidská vůle láme jako stéblo
Trávy, někdy je smutku tolik, že padaj celý lány.
Skrze okna tramvaje vidím pár, co se směje, je
Jich radost mě činní klidnějším na tomhle světě.
Vidím i tvrdý typy kam vlak slunce nejezdí, bo
Jujou hrdě se sebou přitom toužej po štěstí.
Ptám se a co oni, jak jejich story dopadne,
Když se země točí dál a ráno střídá poledne, já rezav
Im a mlčim jako starej kříž, živ
Ot je přece víc než jenom cesta stoupat výš, živo
T se rozlévá jako mocná délta Orinoca, dří
V jsem musel běžet a teď se učím čekat.
Itázka tak co oni a co já, j
E mezi náma jako stíny blížící se z neznáma.
Otázka tak co oni a co já, je stopou člověka, pro nejž život není hra.
Otázka tak co oni a co já, je ocelově věčná, důkaz že musíme být dva.
Otázka tak co oni a co já, j
E stále podstatná pro bytost co se z lásky ptá.
Otázka tak co oni a co já, j
E mezi náma jako stíny blížící se z neznáma.
Otázka tak co oni a co já, je stopou člověka, pro nejž život není hra.
Otázka tak co oni a co já, je ocelově věčná, důkaz že musíme být dva.
Otázka tak co oni a co já, j
E stále podstatná pro bytost co se z lásky ptá.