Jsou chvíle a je jich sakra málo,
Kdy je ti dobře, že by za ně asi plakat stálo.
Většinou jsi sám, je to bez oděvu, prostě klid,
Vůni bouřky v létě, tu ti nezachytí klip.
Lidi rádi běhaj tam, kde dávaj plnej měšec,
Možná on zajistí nám, že klidnej bude konec,
Jenže smrt je lógr, vylej příběh asi u něj,
Tak si radši vzpomeň, jak tvý holce vlasy voněj.
Nestyď se, přiznej si, že jsou to krásný chvíle,
I se všema chybama, co má po ní musíš šílet.
A jsi to ty a tvoje sny co chová v náručí, jednou to bude vaše dítě, nejde tomu poručit.
Vycházíme z principu, že světlo překonává tmu, pokud to tak není, pak žijem v nesmyslu.
Nic jinýho nám nezbývá, táhnem tu káru dál,
Jestli ne, tak sem tohle zbytečně rapoval.
Ještě malej kousek a dojdem k usmíření,
Stačí jen malej dotek, už to dálka není,
život je přece jenom dar, i kdyžs ho nečekal,
Slunce mraky roztrhá a my půjdem dál.
Ještě malej kousek a dojdem k usmíření,
Stačí jen malej dotek, už to dálka není,
život je přece jenom dar, i kdyžs ho nečekal,
Slunce mraky roztrhá a my půjdem dál.
Jsou chvíle, hlava v dlaních, ty bez cíle,
čekáš jako dítě v družině, kdo si pro tebe příde.
Vždycky je čas zvednout ty chvíle,
Jak bolavý tělo ze země a přestat kvílet.
Nejsi v tom sám, člověk je křehkej tvor,
I ostřílený siláci lezou do svejch nor.
Mám touhu vykouzlit ti úsměv víš,
I když není hůlka ani šašek, jde to různě.
Můžu tě vzít sebou ven, když je tak krásně,
Rozvalit se na deku a chvíli nebrat život vážně.
Znáš mě, otevřeme bílý, dáme kvéro,
A můžem lítat městem jak éro.
Z vejšky pak pozorujem v klidu dlouhý stíny,
Smějeme se tak, že holky potřebujou plíny.
Nechci mít život zavřenej ve skříni,
A tyhle doby jsou jak čtyři mistři Beani.
Ještě malej kousek a dojdem k usmíření,
Stačí jen malej dotek, už to dálka není,
život je přece jenom dar, i kdyžs ho nečekal,
Slunce mraky roztrhá a my půjdem dál.
Ještě malej kousek a dojdem k usmíření,
Stačí jen malej dotek, už to dálka není,
život je přece jenom dar, i kdyžs ho nečekal,
Slunce mraky roztrhá a my půjdem dál.