Leze na mě divnej splín a do palice valí Klín, mi z televize ňákej pán. Ani jeho Jménu nevěřím, tak tomu prachy nesvěřím, husí kůži z něho mám. Máš plnou hlavu prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov. Dál to, nejde, snad to, přejde. Tenhle byt bude můj hrob, už se zase na mě hroutí strop a to nejsem klaustrofób. Ve dveřích Tě potkávám, radši Ti jen zamávám, přeci jenom už Tě znám. A vím že: Máš plnou hlavu prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov. Dál to, nejde, snad to, přejde. Leze na mě divnej splín a do palice valí klín, spolupijícím. A jak se tak poslouchám, husí kůži z toho mám, asi si přes držku dám, vždyť já sám, mám plnou hlavou prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov. Dál to, nejde, snad to, přejde.