Jsem tady a svět mi nějak nevoní
Ve spleti vkusných řečových ornamentů se opravdu necítím
V žilách mám písek a v hrudníku přesýpací hodiny
Dech je zadržen na čtyřicet osm hodin
Ryje z dlouhé chvíle dráhy do vápna
Pár much si s ním zatancuje v turbulencích
Nepříčetnost je relativní dopokavad jim neutrhne křídla
A náhradou nenafoukne pár malých bublin
Než bude dech propuštěn, provedu hladovku po své zahradě
Mám ji jak jsem řek:
Protože mi svět
Nevoní.
Oddáme se aromatické, vášnivé, mnohohlasné
Jinak poměrně bezpečné souloži
Zbydou vonné křeče, dočasné, neškodné,
Jako otok po kousnutí hovadem...
Jako otok po kousnutí hovadem...
Jako otok...
Mám zahradu sprostou a zvrácenou, pár vzácných exemplářů:
Zvonky ženských hlasů
černobílé chrochty
Takové zeminou tajené cibule propojené rozsáhlou organizovanou sítí kořenů,
Hnojím je drcenou slibnou budoucností
Křehké obojpohlavní vzácnosti – a ctnosti
Plovoucí to květy
Pro jistotu na zamrzlém jezírku
Neřestné pohledy v žilnatých bledých květináčích, bez péče nepřežijí časté útoky
Plevelných sebezpytců svědomných
Rychlé popínavky!
Omotají oběť
Vymáčknou květ
Vydýchají pyl
Vyždímají zem
Pro změnu probíhá rekonstrukce mojí lebky zevnitř,
Vrtačky po desáté hodině,
Deratizace... katastrofa... mozkovna už praskala smíchy ve švech
A kino za očima mělo malou návštěvnost
Všechno se musí změnit
"To je život," řekne potom změna
Na premiéře nádražního porna
Jakákoliv podobnost je čistě náhodná
Osoby
I děj
Je smyšlený.
Večer v nonstopu pro zasvěcenou spodinu vypadne proud
Změna je krásná!
A co oči nevidí...
Vezmu ji lahví po hlavě
A po čichu mezi střepy zezadu!
Lahví po hlavě.
Po čichu mezi střepy zezadu.
Lahví po hlavě.
Po čichu mezi střepy zezadu.
Lahví.