Nevolej mi, nepiš,
Skládám život jako Tetris.
Nemám čas sbírat, strádám,
Proto trpí moje texty.
Nebaví mně prestiž,
Psát hymny bez srdce.
Potom si na stagi jít pro respekt a pro ruce.
Nikdy jsme netvrdili,
že s tím skoncujem na zlo.
A kdyby jo, tak by nás to oba s odstupem sralo.
Muzika je víc než vy, a víc než my,
Nemůžu pořád přijít na to, jak nad ní zvítězit.
Pokud je vítězství hrdá cesta na dno,
Tak se chci rozběhnout, rozloučit
A rychle tam spadnout.
Pokud je prohra potupná cesta na vrchol,
Tak strašně rád spálím všechny stránky našich kapitol.
Věř mi bolí to.
Bolí to víc než klesat.
Pád prostě nastane a ty ho můžeš s klidem přespat.
Přebrat, probrat se, nebo se na věc vysrat.
Poslední variantu jsem v muzice řešil víckrát.
Kdyby jsme odešli pryč,
Tak tahle deska vítězí.
Slzy a kapesník od fans,
A od debilů příměří.
Nikdo nás nezastaví a nezastavil hrát na stagi,
Ta hodina slávy neznamená snadně žít.
Chtěl jsem fans, kluby, prachy zodpovědnost a stres.
Když toho bylo moc, tak jsem utíkal ven.
Cesta zpět vždycky vedla jen přes zavřenou pěst.
A energii jít na to, zařvat, že sereš na svět.
Co jsem dal, tak mám zpět a víc nechci.
Dokud budu moct, tak vám chci dávat desky,
Podat ruce na koncertech, házet texty.
Sleduj jsme všude kolem, tak si nás vezmi!