Bylo to jednou ráno, sebe právì vzbudil jsem Do prázdna zase koukám, kde to asi jsem Jsem doma, leím tady sám Kde jsem vèera veèer byl, to já pøece dobøe vím Do rukou láhev beru, kocovina zase øádí Kocovina øádí dál, tak piju sám Celej ivot jsem se snail, abych k nìèemu byl A aby po mnì kousek aspoò nìèeho zbyl Marná je vak moje touha, kdy tìkej osud mám A tak mùu jen to jedno: Ref.: Já piju dál... Bylo to jednou ráno... Ref.: Já piju dál... Jedno horký ráno do hospody zas jsem el Abych se tam s partou známejch, jó, opìt seel My si tam rozumíme, protoe stejnej osud máme Kdy nìkdy kouká oknem, jak lidi nìkam spìchaj Chce se ti vybìhnout ven a øíct, a toho nechaj Ale ten, kdo chvíli stál, u stojí dávno opodál Jaká je vak lidí touha, kdy nevìdí, co chtìj Tak jim øekni tøeba: "hej, tak se mìj!" Ty u ví, jak to konèí, poznal jsi to sám Jenom se pousmìje a øekne: "já piju dál" Ref.: Já piju dál... Jaká je vak lidí touha...