Co já jsem projel zemí, prošel koutů, Viděl z divů světa i ty největší, Ale říkám pravou krásu takovou tu, Kterou léta znám, tu nikde nepředčí Kam se tehdá, když jsem slabý jako moucha, Nebo mám snad jak mí známí říkaj pech, Můžu dát kde srdce řádně jak zvon bouchá A mám síly dost a plíce jako měch Když údolím se řítí Posázavský pacifik Stezkou ocelových nití Lesklejších než čepel dýk Já se v téhle chvíli cítím Zase jako uličník, Když údolím se řítí Posázavský pacifik Stíny po skalách se pnou a hned se lámou Až tam dolů, kde je zajme říční proud A vzduch voní smolou, heřmánkem a slámou V téhle chvíli se vám nechce odtud hnout A co teprv když se večer k spánku skládá, K nebi jiskry táboráku vystřelí Tváře pálí, až se zimou třesou záda Žádný komfort ale je vám věřte líp Modrou nocí jen tak zvědavě se kouká Někdy sova, jindy přijde párek srn Měsíc prochází se, kde je ve dne louka, Čeká copak vyjde z vašich šesti strun Kdyby někdo nabízel mi tisíc klajmů, Celou Aljašku i šperky tepané Jen ať mu ten kraj aspoň na dva týdny najmu Řeknu: "Milej pane, tak to teda ne!" Když údolím se řítí Posázavský pacifik Stezkou ocelových nití Lesklejších než čepel dýk Já se v téhle chvíli cítím Zase jako uličník, Když údolím se řítí, Posázavský pacifik La la la la la la la Jsem zas jako uličník, Když údolím se řítí Posázavský pacifik