Je mi zas šestnáct, když vidím, jak hranice Novýho světa zas hlídají černí psi. Dál už tě nepustí. Hřbety nakrčený. Vrčí a je to znít na stovky metrů. Ztratil jsem chuť jít dál. Ledový chomáče Padají na střechy. Padají na římsy. Jen splynout se zdí a přibít si masku a Zašít si rty a pak odkrýt tvář větru. Zase jsou tady. Špinavý dlouhý dny. A cesty ven za obzor blokujou blonďatý fronty. Jen pár dní počkej a změní tě k nepoznání. Čí to byl nápad, že dá se jim bránit? Špinavý dlouhý dny. Hranice novýho světa je dlouhá a Příjemná na pohled. Příjemná na dotyk. Přišli jsme pozdě a nejlepší místa u Hlavního stolu jsou dávno už plný. Tady máš důvody nevěřit lidem a Tady máš důvody děsit se samoty. Tady máš důvody nepřijít vůbec a Tady máš důvody nedělat vlny a Tady máš důvody čekat a doufat, že Na ty psy hlídací přijde zas spaní. Čí to byl nápad, že dá se jim bránit? Špinavý dlouhý dny.