Starej rok končí a všichni se těší na další. Elsí i Adélka musí si zvyknout a žít tu. Možná dokážou dělat, že nevidí jeden druhýho, I když u každýho moře fouká pořád stejnej vítr. Na pořád stejný, pořád stejný pláže. Chtěl bych umět existovat bez lidí. Chtěl bych umět žít a nikomu nepřekážet. A mám plán, jak to zařídit. Třeba se to jednou podaří. A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích. A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích. Před malou scénou na forbíně stepují herci. Až přijde řada, ví, co maj říct, vždyť si to celý dny chystaj. To, že se znají, je největší z životních výhod. Aspoň na dovolený můžou jezdit na svý starý místa. Na pořád stejný, pořád stejný pláže. Chtěl bych umět existovat bez lidí. Chtěl bych umět žít a nikomu nepřekážet. A mám plán, jak to zařídit. Třeba se to letos podaří. A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích. A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích. A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.