Svět se mnou házel sem a tam Štětcem z vrásek líčil moji tvář Já déšť nenechám smýt jedinou z nich S časem nesmlouvám ...vždyť nejsem hokynář A kolik lásek v duší zní A kolik šrámů po nich mám Vítr mi nezhojí ani jediný z nich S každou tou jizvou teď o kus líp se znám A s každou hádkou prohranou A s každým smutným milováním Vážím si víc a víc těch tichých dní Bez zbytečných žabomyších klání ♪ Jdu čarokrásnou krajinou I nevlídnými pustinami Netrápím se dávno tím Kudy kroky mé jdou Když kus té pouti půjdu ještě s vámi Svět se mou smýkal do všech stran Přiznávám, já mnohdy nechala se Teď víc sama sebou už snad rozpoznávám Vábení slepých ramen řek v celé jeho kráse