Když si klíče dáváš na věšák
A když slyším tvé ahoj
Když zas usednout se chystáš
Za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš-to jsem rád,
že jsem doma
Ani zmínka, že tu jsem i já
Pročpak neříct, že tu se mnou
Rád jsi, že se mnou...
Ty v tom rozdíl asi nevidíš,
Je to totéž dá se říct,
Všechno vůbec kolem nás je stejné,
Jen my dva jsme o kus dál, nic víc
Dřív ses jinak ke mně zdálek vracel,
Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ,
Dnes to je i není totéž,
Dnes to vůbec není totéž, co dřív
R: Tos mi nosil plnou náruč aster,
Běžel za mnou čtyři poschodí,
První sněženky jsi v dešti sháněl,
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky,
Asi mráz je skosil mačetou,
Ale příštím rokem opět možná pokvetou.
Když pak vypínáš své stereo,
A když já už knížku dočtla jsem,
Proč se nezeptáš, nač myslím,
Jak ses ptával před časem,
Bude půlnoc, časně ráno vstáváš,
Jsme už rozumní, já vím.
Řekni: není to brzy,
Jestli není to moc brzy,
Za tak málo zim.
Tak mou ruku ve tmě najdi, tak
Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst,
Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout,
Kolik proměn má noc, kolik hvězd,
Ještě tisíkrát chci mít ten pocit,
Že jsi vlastně jen z mé lásky živ,
Že se milujem i dnes,
Že to vůbec není jiné než dřív.
R: Tos mi nosil plnou náruč aster,
Běžel za mnou čtyři poschodí,
První sněženky jsi v dešti scháněl,
Což se k tobě vůbec nehodí,
Zřejmě letos nikde nejsou kytky,
Asi mráz je skosil mačetou,
Ale příštím rokem opět, možná pokvetou.
R: Tos mi nosil plnou náruč aster,
Běžel za mnou čtyři poschodí,
První sněženky jsi v dešti scháněl,
Což se k tobě vůbec nehodí,
Zřejmě letos nikde nejsou kytky,
Asi mráz je skosil mačetou,
Ale příštím rokem opět, možná pokvetou.