Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, Zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, Kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, Tak tedy říkejme mu třeba důchodce. Rukávy u zimníku odřením lesklé, čekává u rychlíků na zbytky ve skle, Stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce A pak je střádá do obálky, důchodce. Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech A starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu, Sluníčko vyhledává, naříká si na dech A vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu. Na krku staré káro a úzkost v hlase, Když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, Namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, Když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce ...